Na Moravě, přímo v krásném příhraničním městě Znojmě, jsme zastihli zpěvačku Kamilu Nývltovou, když s elegancí a úsměvem převzala do své péče nové auto značky Škoda. Klíčky jí osobně předal předseda František Molík se slovy: „Kamilo, my děkujeme, že budete celý rok jezdit bez nehod, a že budete zpívat s námi a my s vámi“.
„Neberu to jako dárek, stejně by se mi pod stromeček nevešel. Spíš to mám spojené s pomocí druhým. Pánové ze Škodovky mi pomohli k autu a já tudíž můžu bezstarostně a bezpečně jezdit na vystoupení po celé ČR i na Slovensko a rozdávat zpěvem lidem lepší náladu. A tak je to taková vzájemná, pěkná výpomoc, a kdy jindy než o Vánocích si mají lidé pomáhat“, říká Kamila.
S autem hned udělala okružní jízdu po Znojmě a pořádně ho projela. Na otázku, jaká je vlastně řidička, odpověděla pohotově: „Věřím, že jsem dobrá řidička. Řidičák jsem si udělala už v devatenácti v Praze, nebojím se tedy jezdit v pražském provozu. Ze začátku jsem se trochu ztrácela v jízdních pruzích, ale teď je to už v pohodě. Sem tam na mě někdo zatroubí, nebo já na někoho, ale jinak jsme docela klidná řidička. Myslím si, že jezdím bezpečně a nesdílím názor mnoha mužů, kteří tvrdí, že když je žena za volantem, že je to hrozný. Chci jim dokázat, že to tak není. Vždycky chci šťastně dojet“, dodává Kamila se svým pověstným širokým úsměvem.
Na cestách napříč celou republikou je Kamila dnes a denně. Jak nám prozradila, má radši větší vozy. „Mám pocit, že jsou bezpečnější a můžu do nich naskládat hodně kufrů, šatů a dalších věcí nezbytných pro vystoupení. Nebo když potřebuji cokoliv odvézt a dovézt, musím mít v autě hodně místa“.
A co Kamila a rychlá jízda? „Nepotřebuji jezdit jako závodník, nepotřebuji auto, které jezdí 220. Na našich silnicích to ani nejde a hlavně asi bych se bála jezdit příliš rychle, ale potřebuji prostor a to ve všem, v autě, v kuchyni, v oblékání i v životě a v názorech. Třeba názor na Vánoce. Někdo říká, že Vánoce nesnáší. Pro mě to jsou asi nejkrásnější svátky. Miluju tu rodinnou pohodu, když se sejdeme u nás všichni doma u štědrovečerní večeře a pořádně se přejíme. A mám ráda to období před svátky, pečení cukroví a procházení se po ozdobených uličkách, svářáčky a medovinky, když to všude svítí, bliká. Vždycky se mi zdá, že se mají všichni víc rádi, a že se máme dobře. A všechno na mě dýchá takovou tou pohodou. I když letos, mi to vlastně všechno ještě pořádně nedošlo. Hodně teď zpívám, jezdím po koncertech a po beneficích. Dokonce byl čas i na upečení cukroví. Letos sice jen sedm druhů, víc jsem nestihla, ale vloni, i rok před tím, to bylo nějakých 21 druhů“.
Co letos Kamilu ve vánočním čase, jak se říká „dostalo“?
„Nejvíc mě letos dostala návštěva dětského oddělení ve Fakultní nemocnici v Motole v Praze. Byla jsem tam dětem předat nějaké dárky a zazpívat. I když jsem přišla rozdat radost, měla jsem na krajíčku. Nesnáším bezmoc, připomnělo mi to naši rodinnou zkušenost, stále jsme s našima věřili, že se stane zázrak… nestal se! Asi to tak mělo být a mělo nás to někam posunout, že jsme si to prožili. Strašně jsem si přála, když jsem tam tak stála v té nemocnici a viděla ty dětské oči, abych byla kouzelná víla a všechny děti bych mohla jedním kouzlem uzdravit. Vždyť přeci právě o Vánocích se dějí zázraky J“.
Kamila věří na zázraky, anděly i na dárky, to je o ní známo, nejeden její hudební počin je spjat s názvem „zázrak, dárek, anděl…“. Její vánoční CD se jmenuje “Vánoční dárek“, na vánočních koncertech naprosto boduje se svojí písní „Bílý anděl“ a v písni, která zdobí CD, se zpívá „zázrak přišel právě k nám“. „Přála bych si pod stromeček, aby se svět umoudřil, aby se lidé dokázali smát, aby byli k sobě všichni hodní… A všem bych přála opravdu zdraví.“
No Comments