KNIHA_Deprese_neni_depka

Moderátor Aleš Cibulka je spoluautorem knihy o depresích!

Nakladatelský dům Albatros Media vydává pozoruhodnou knihu psychiatra Radkina Honzáka, publicistky Agáty Pilátové a moderátora Aleše Cibulky „Deprese není depka“ (Vyšehrad, 369 Kč). Miroslav Hanuš, Petr Jablonský, Arnošt Goldflam, Adéla Sedláková a lékařka M. H. se otevřeně svěřují, jaké to je každý den se probouzet a uléhat s depresí. Nebo s tím, když si veřejnost myslí, že ji máte, jako v případě Martina Dejdara. Kniha také sleduje očima teatrologa a divadelního kritika Vladimíra Justa život excelentního komika Vlasty Buriana, nabízí i vysvětlení příčin deprese, odhaluje, jak se projevuje u jednotlivých typů lidí a nenásilně apeluje na nezbytnost ji řešit. V souvislosti s dopady covidu na život lidí, s důsledky války na Ukrajině a se sílícími obavami o životní jistoty, které obecně společnost považuje za standardní, je téma deprese vysoce aktuální. Jak zmiňuje Radkin Honzák, podle oficiálních zdrojů jí za poslední období přibylo o 50 procent.

Deprese není životní postoj, ale chorobný rozvrat řídicích funkcí, který začíná narušením denních rytmů. Proto je nejhorší ráno. Divadelník, spisovatel a herec Arnošt Goldflam se každé ráno budí s pocity marnosti. „Mívám strach, že vůbec nedám ten den dohromady. Naštěstí si už uvědomuji, že je to pomíjivé, trvá to hodinu nebo dvě,“ vypráví.
Ke standardním, nikoli právě příjemným, pocitům přistupuje bezmoc, demotivace, únava, sebepodceňování, úzkost a přes všechny snahy naprostá neschopnost. „Je to temnota. Zapouzdříš se do takovýho zvláštního světa,“ popisuje Petr Jablonský svou depresi v mládí, která ho málem přivedla až k sebevraždě. Podobně jako excelentního komika Vlastu Buriana, jehož depresím je v knize rovněž věnována kapitola, i Petra Jablonského začala později zachraňovat práce. „Mohl jsem dělat srandu, imitoval jsem, moderoval, na to jsem se moc těšil,“ vypráví tento skvělý bavič, imitátor a herec. Je to však opravdu všechno? Je možné se tak deprese zbavit? Poslední etapa života Vlasty Buriana, stejně jako jakási citová otupělost, ke které se přiznává Petr Jablonský, svědčí spíše o opaku.
„Existuje něco jako ‚depresivní vloha‘. Je to patrně určitá genetická výbava spojená podle dnešních představ s nedostatkem hlavního neurotransmiteru serotoninu. Tito jedinci mají mnohem blíže k depresivním a úzkostným poruchám při setkání se stresorem. Tím mohou být i jarní a podzimní rovnodennost, které jsou příčinou rozvratu biologických rytmů,“ vysvětluje u příležitosti uvedení knihy na trh Radkin Honzák a dodává: „Lidé ale mají schopnost rizikům deprese čelit řadou obranných postupů. Neustálá aktivita může být jedním z nich, jiným je udržení sebedůvěry (příkladem je Vlasta Burian a jeho více než vděční diváci), někomu pomáhá religiozita, někomu pes.“
V knize „Deprese není depka“ s napětím sledujeme ledové sprchy režiséra a herce Miroslava Hanuše, které mu pomáhaly dohrát divadelní představení a jeho následné znovuobrození v rámci pobytu v psychiatrické léčebně. Zjistíme, že deprese se nevyhýbají ani zkušeným lékařům a rozklíčujeme, že psychické problémy, o kterých se sem tam mluví v souvislosti s Martinem Dejdarem naopak nemají s depresí zřejmě nic společného.
Zároveň však v komentářích psychiatra pátráme po tom, kdy a za jakých okolností deprese vzniká. Odpovídáme si na otázky, jakou roli hraje dědičnost, chybějící rodičovské vzory, výchova, temperament, životní zklamání, …
Deprese není jen nemocí duše, může být také velmi bolestivá fyzicky. Na stránkách knihy najdeme sebeposuzující odborné testy, můžeme přemýšlet o tom, zda se z deprese může člověk dostat sám jakousi samoléčbou. Dozvíme se pravdu o tom, proč někteří nemocní svou depresi utápějí v alkoholu a o lidech, kteří přemýšlejí o sebevraždě či se k ní dokonce odhodlají. Nikdy dřív jste neměli možnost číst tak kompletní, a přitom tak napínavou knihu o depresi a lidech, kteří s ní žijí.
„Deprese není depka“ vychází v ediční řadě „Destigma“, Jejím cílem je změnit pohled na psychické problémy, jako je např. syndrom vyhoření, deprese, různé typy závislostí či poruchy příjmu potravy. V této edici autoři Radkin Honzák, Agáta Pilátová a Aleš Cibulka vydali již knihy „Vyhořet může každý“ rozkrývající syndrom vyhoření a „Královna děsu aneb Panická porucha“.

ROZHOVOR S RADKINEM HONZÁKEM NA AKTUÁLNÍ TÉMATA SOUČASNOSTI

Ztráta víry v dosažení cílů, naděje, schopnosti uživit rodinu atp. – to vše poslední dva roky lidé pociťují vlivem covidu, tornáda, zdražování a války na Ukrajině ve zvýšené míře. Můžeme se proti tomu nějak bránit nebo se s tím musíme smířit?
Co je pro jednoho nepřekonatelnou překážkou, je pro druhého odrazovým můstkem. Záleží mnohem víc na tom, jak člověk výzvu nebo ohrožení vnímá, než jaké objektivně je. Dva lidé budou na stejnou situaci reagovat různě podle svého založení, minulé zkušenosti i momentální kondice.
V nejobecnější podobě se pohybujeme světem mezi radostí ze života a strachem ze smrti. Ti, kteří mají blíž k druhému zmíněnému pólu také mají v životě víc obav a víc snahy vyhnout se nebezpečí (harm avoidance) a mají větší pohotovost ke stresovým reakcím. Stres je to, co se v organismu odehrává pod tlakem stresorů (nepříznivých životních událostí). Všichni znají adrenalin, méně známý je i další působek z kůry nadledvin, kortizol.
Více kortizolu znamená větší pohotovost k depresi. Chronický stres také zabíjí mozkové buňky, neurony, což práci mozku rozhodně neprospívá. Takže lidé, kteří v životě vnímají situace jako stresující, mohou být snadno přepadeni depresí. Ve zlých obdobích stoupá religiozita, která mnoha lidem pomáhá překonat těžkosti. Stejně tak přibývá pocitů bezmoci, beznaděje a bezvýchodnosti a přibývá depresí. Podle oficiálních údajů jich za poslední období přibylo o 50 procent.

Jak může současná situace psychicky postihnout nejen ukrajinské matky, které musely před válkou utéct do cizích zemí, ale i jejich děti? Lze očekávat, že se s depresemi bude potýkat velké množství těchto malých uprchlíků?
Traumatické zážitky z dětství se nesporně na člověku podepisují a táhnou se do dospělosti. Souvislost mezi nimi a současnou psychickou poruchou si často vůbec nemusíme uvědomit. Na druhé straně dítě dost dlouho vnímá jako nejdůležitější bezpečí a jistotu, kterou nachází u rodičů. Jestli je matka natolik silná, že tyto jistoty může dítěti poskytnout, nemusí vnímat situaci jako natolik traumatickou.
Jistý pohyb obyvatelstva je tu od nepaměti. Nezapomínejme na to, že od nás v roce 1968 uprchlo čtvrt milionů lidí i s dětmi a ve světě se neztratili. Navíc zatím jsou Ukrajinci u nás přijímáni s ochotou a nabídkou dobrých podmínek. Nechci zlehčovat jejich úděl, který je tragicky násoben roztržením rodiny a nejistotou osudu těch, kteří zbyli doma, nicméně adaptivní schopnosti člověka jsou velké.

V knize popisujete vývojová stádia dítěte a zmiňujete vliv neúplné rodiny, resp. např. chybějící mužský vzor pro chlapce. To je v dnešním světě velmi důležité téma, protože rodin, ve kterých žijí děti bez vzoru opačného pohlaví je hodně.
Úplná rodina je optimální pro výchovu dítěte, neúplná se na jeho vývoji podepisuje různě, někdy velmi silně, někdy vůbec ne. V určité symbolické podobě otec v rodině přetrvává. Z mé zkušenosti z manželské poradny, kde jsem působil déle než devět let, vím, že čím více se matky snažily, aby se chlapec nepodobal odešlému či zapuzenému otci, tím více jeho rysů dosahoval. Významné je, aby chlapec měl nějaký pozitivní mužský vzor (moje generace byla např. ovlivňována Foglarem), stejně jako matka má být v tomto směru významná pro dceru.
Musíme si uvědomit, že jsme žili od roku 1945 ve výjimečné době, předchozí dvě války vybily mnoho otců a století předtím nebylo o nic milosrdnější. Přesto zde vyrostly velice životaschopné generace.

MUDR. RADKIN HONZÁK (* 1939)
Vedl deset let Oddělení lékařské psychologie, psychoterapie a psychosomatiky 1. lékařské fakulty UK, dodnes pracuje v IKEM v ambulanci a v transplantačním programu. Ve Vyšehradu vyšla v několika vydáních jeho kniha Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, ohromný úspěch zaznamenal knižní rozhovor s Renatou Červenkovou Všichni žijem’ v blázinci a Psychosomatická prvouka. K aktuálním otázkám se Radkin Honzák trefně vyjadřuje na blogu na www.aktualne.cz.

AGÁTA PILÁTOVÁ (* 1938)
Je publicistka, která píše články z oblasti kultury, filmové a literární recenze, rozhovory s umělci. Editovala několik desítek knižních publikací, mj. pro vydavatelství Radioservis či edici Podkarpatská Rus, na některých se podílela i autorsky. Připravuje též tematické výstavy a kulturní pořady.

ALEŠ CIBULKA (* 1977)
Televizní a rozhlasový moderátor. V roce 2016 se stal v anketě Týtý třetím nejoblíbenějším průvodcem zábavných pořadů. Patnáct let působil v České televizi, pět let pak v TV Barrandov. Od roku 2000 moderuje na vlnách Českého rozhlasu Dvojka (talk show Tobogan). Každý rok vychází Cibulkův kalendář pro pamětníky, už čtvrtého dílu se dočkala jeho publikace Černobílé idoly, knih o Nataše Gollové se prodalo více než 180 000 kusů.

Sdílejte na:

    Čtete také rádi knihy?

    Galerie
    Kategorie Hvězdné aféry

    Mohlo by se Vám líbit